Ludwig van Beethoven

Ludwig van Beethoven (; pokřtěn 17. prosince 1770 Bonn – 26. března 1827 Vídeň–Alservorstadt) byl německý hudební skladatel a klavírista, jehož dílo pokrývá přechod od hudebního klasicismu k romantismu. Je jedním z nejobdivovanějších skladatelů v historii a jeho skladby patří k nejhranějším z repertoáru klasické hudby. Beethovenův tvůrčí život se tradičně dělí na rané, střední a pozdní období. „Rané“ období, ve kterém vytříbil své umění, končí rokem 1802. Jeho „střední“ období, někdy charakterizované jako „heroické“, vykazující tvůrčí přerod od „klasického“ stylu Josepha Haydna a Wolfganga Amadea Mozarta, zahrnuje roky 1802 až 1812, během nichž stále více ztrácel sluch. V „pozdním“ období od roku 1812 do své smrti v roce 1827 rozšířil své inovace v hudební formě a výrazu.

Beethovenův hudební talent byl zřejmý již v raném věku a zpočátku ho tvrdě a intenzivně učil jeho otec Johann van Beethoven. Později se jeho výuky ujal skladatel a dirigent Christian Gottlob Neefe, pod jehož vedením vydal v roce 1783 své první dílo, soubor klavírních variací. Útočiště před neradostným prostředím své domácnosti s otcem alkoholikem našel u rodiny Heleny von Breuningové, jejíž děti vyučoval hře na klavír. Ve věku 21 let se přestěhoval do Vídně, aby studoval kompozici u Haydna. Vídeň se na zbytek života stala jeho domovem. Brzy si tam získal pověst virtuózního klavíristy a obdržel první zakázku od Karla Aloise, knížete Lichnowského, jejímž výsledkem byla tři klavírní tria op. 1 (nejstarší díla s opusovým číslem), vydaná roku 1795.

Jeho první velké orchestrální dílo, symfonie č. 1, vzniklo roku 1800 a první soubor smyčcových kvartet vyšel v roce 1801. V této době se mu začal zhoršovat sluch, přesto však pokračoval v dirigování a sám řídil premiéry své třetí a páté symfonie v letech 1804 a 1808. Roku 1806 napsal svůj jediný houslový koncert. Jeho poslední klavírní koncert (č. 5, op. 73, známý jako „Císařský“), věnovaný příteli a mecenáši, rakouskému arcivévodovi Rudolfovi, měl premiéru v roce 1810, avšak již bez Beethovena jako sólisty. Kolem roku 1814 byl skladatel už téměř zcela hluchý a rezignoval na veřejná vystupování. Své zdravotní a osobní problémy popsal ve dvou neodeslaných listech: „Heiligenstadtské závěti“ (1802) určené jeho bratrům a milostném dopisu neznámé „Nesmrtelné milence“ (1812).

Po roce 1810 kvůli horšícímu se sluchu postupně omezoval svůj společenský život. V tomto období složil řadu ze svých nejobdivovanějších děl, včetně pozdějších symfonií i komorních a klavírních sonát. Svoji jedinou operu ''Fidelio'', poprvé uvedenou roku 1805, revidoval do finální podoby v roce 1814. Během let 1819–1823 složil svou ''Missu Solemnis'' a v letech 1822–1824 poslední, devátou symfonii. Mezi nejvýznamnější díla závěru jeho života patří poslední smyčcové kvartety z let 1825–1826. Zemřel v roce 1827 po delší nemoci. Beethovenova díla zůstávají do dnešní doby základem repertoáru klasické hudby. Získáno z Wikipedie